Srdce mi buší, když vzpomenu si,
kdy láska má odlétla do dálky.
Tam, kam odlétají hejna husí,
jak na šňůře navlečené korálky.
Já poutník ve vzpomínkách - poletím,
za dávnou láskou, přes půl světa.
Ta touha, snad, bude mým prokletím,
čekám, možná dočkám se, tohoto léta.
S podzimem hejna pryč, jak šípy, odlétají,
zas hladiny jezer mlha do bílé halí.
Ptáci krouží mi nad hlavou a křídly zamávají,
jak tenkrát, když na břehu spolu jsme stáli.
I mé srdce buší,
snad protože tuší
že ta hejna husí,
i když odletět musí,
pak vrací se zpět...
I láska to umí, trefí tam, kde cejtí milující srdce:-)
Nádherný báseňka, Kane:-)**
28.02.2024 15:13:09 | cappuccinogirl
Děkuji za vybásněný komentář. :-))
28.02.2024 16:59:42 | Kan
Jsem ÍÁ...a fofrem měnim Ý za Á :-):-):-)
I když vim, že sis domyslel:-):-):-)*
28.02.2024 19:33:59 | cappuccinogirl
To ses nemusela omlouvat. Já vidím, že ty dvě bedajle jsou vedle sebe. Já to taky někdy nedám a pak čumím na to, co jsem to napsal. Já soustavně zaměňuji "a" za "e" a pořád nemůžu přijít na to, proč ?
28.02.2024 19:41:37 | Kan