Vzpomínka na cestu

V oblacích nesedím

a ani vítr neovládnu

ač silou medvědí se držím

spadnu

kdo ví kam

ohnivou vodu polykám

až zhltám vše a možná víc

a potom křičím z plných plic

a cesta nic a nic a nic

dál plyne

kdo ví kam