Malý stůl, židle čtyři,
ubrus na stole vyšívaný.
Sušenek něco na talíři,
hrníček malovaný.
Za oknem kytiček pár,
u stěny stojí skříňka stará.
Na obrázku dromedár,
na gauči polštář: už se párá..
Nevelký byt s okny do ulice,
na pavlač dveře otevírá.
Pod ní zpívá si domovnice,
pokaždé, když schody stírá.
Tichý dům, stromy na ulici
kam celý den slunce svítí.
U vrat sedávám na lavici,
mnohdy až k čepobití.
To čepobití jsem si i já musela vyhledat:-)
Obyčejné štěstí??? Díky za takové...krásně jsi vymaloval svůj báseňkovej obraz... čiší z něj pohoda a klid:-)
Krásnej den, Kane, minimálně až k tomu čepobití:-)**
02.03.2024 15:04:56 | cappuccinogirl
"Obyčejné" štěstí je vlastně vždy neobyčejné, neb je vzácné..
Skvělé, Kane!
Ať se Ti daří :-)
02.03.2024 10:23:39 | Ondra
Rozšířils mi slovní zásobu :))
02.03.2024 10:10:47 | Chane
Zřejmě je to " čepobití", slovo, které existuje, ale je téměř zapomenuté. Taková slova je třeba oživovat, ať je čím vzdorovat anglikanismům. :-))
02.03.2024 10:25:20 | Kan
ano :))
02.03.2024 10:28:49 | Chane