Čas

Krokem tichým kráčí
za prací světem hnán.
Šat ze spěchu utkaný
občas lidmi nepoznán.

Nekonečno vytvořit
ten pán je schopen.
Mladý zdá se neustále
však ve stáří utopen.

Na tvář vrásky maluje
přidělenou dobu hlídá.
Tomu kdo šetřit umí,
pár měsíců přidá.

Někomu hrozně málo
jinému zbytečně dává.
K závodu vybízen
s náskokem vyhrává.

Soupeře však silného má
dech na něj někdy nestačí.
Dáma v plachetku oděná
v jeho stopách se mračí.

Jen smrt zvítězit umí
při jejich střetnutí.
Spor je navždy vyřešen,
není nad kosy mávnutí...