Nebudou znát

 

A potom noc

 

promnutá tisíci prsty

dvakrát vykastrovaných nejistot

 

a mokrá tráva

 

z pod šeptajících bot

co tiše hladí chodníky v nás

 

tam venku za okny

kde tlumíš hlas

 

kde mizíš sotva se stihnu pousmát

a vítr hltá tvoje slova

 

kde srdce nedokáží stát

a noc je volá volá volá

 

aby je úsvit našel

snad

 

pro jejich tísně co nikde nebudou

nebudou znát