Tam někde v křoví cvrček hraje,
tam vzadu, mezi těmi stíny.
V divokém staccatu,
jakoby hrál to, sám Paganini.
Večerní rosa stříbrně cinká,
když snáší se do trávy.
Podobně, jako konvalinka,
své příběhy vypráví.
Blíží se noc, a přívaly hvězd,
jak zástupy snů čekají.
Bezesnou duši hledají,
na jedné z vesmírných cest.
Mít talent co měl Paganini...mi naskočilo. Včera jsem taky byla bezesná duše, nedařilo se mi "zabrat", ale hvězdy tady u mne nějak nebyly k mání, škoda. Moc hezká báseňka.
10.03.2024 10:49:44 | cappuccinogirl