Mám pocit, že foukám do prachu.
Chci, aby vířil – alespoň chvíli.
Nevykládej mi o strachu.
Kdo se nás zeptá, jak jsme žili?
Kdo se nás zeptá, až prach sedne
a nám možná navždy dojde dech?
Pak zbyde tohle odpoledne,
prach v plicích a prach ve vlasech.