Cesty života
Cesty života
Ptáš se, kterou cestou nechat se vést
Tou, co vede přes miliony hvězd
Jen špatným směrem nenechat se svést
Vlákna osudu snažit se rozplést
Byl jsi tam, kde nesvítí už slunce
Tam, kam vedou všechny hořké konce
Kde není slyšet kostelní zvonce
A kde nespasí tě žádná mince
Snažil ses být dobrý, možná málo
Snad chtěl jsi víc než se ti zdálo
Slzy tekly, když slunce tě nehřálo
Bojoval jsi, i když kolo osudu nepřálo
Už na cestách jsi spoustu let
Hledal jsi svůj života květ
Nechceš být jen starý kmet
Tak udělej jen krůček do prázdna.....
A leť....
Komentáře (8)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
A leť je hodně pozitivní závěr.
11.03.2024 15:39:26 | mkinka
Myslel jsem to spíš v negativním smyslu a vlastně jsem se bál, že je to moc temná báseň. Ale jestli to opravdu vyznělo pozitivně, tak mě svým způsobem těší, že v tom někdo vidí světlý konec. Děkuji ti za komentář, Jituško :-)
11.03.2024 16:00:53 | fisus
Tak pro radost slov pár,
ať netíží Tě žádný svár
a jako pták v oblacích máš zář.
Radost jedním slovem
propojí hvězdy kolem
a bude žít tisíckrát
jako ta báseň,
co vyrostla
z hlíny kolem
a usmála se
z kouzla kolem.
Svět klouže vůkol tajem.
11.03.2024 16:06:48 | mkinka
Každý krůček, co tě v životě čeká, je vlastně takovým krokem do prázdna... Nejprve noha ve vzduchu, pak až přijde pevnej bod... jen okřídlení maj to jinak:-)
Zdravím tě, příteli:-)*
11.03.2024 15:05:17 | cappuccinogirl
Také tě zdravím. O víkendu jsem si na tvoji počest dopřál v kavárně dvě velká cappuccina :-) Myslel jsem ten konec trochu jinak, temně a depresivně, jak už bývá mým zvykem :-) Ale díky za komentář.
11.03.2024 15:25:00 | fisus
Já vím, zlato temný, pochopila jsem... ale znáš mne, fofrem odlehčuju, jak se dá... bo já jsem ten optimistickej ccino-tvor:-):-):-)*
Dvě cappuccina??? Dobře TY!!!:-):-):-)*
11.03.2024 15:34:29 | cappuccinogirl