Cesty naděje.
Cesty naděje.
Uprostřed ulice dívka stojí,
stojí a naříká.
Zřejmě se něčeho bojí,
a čas utíká.
Podám ji kapesník sněhobílý,
oči si utírá, i nos.
Z křoví slyším nápěv potměšilý,
to zpíval si kos.
Kapesník zmáčený mi vrátí,
lehce se usměje.
Pak odchází, ani se neobrátí:
pryč jsou mé naděje.
Snad jednou potkám jinou,
s ní zastavím čas.
Opředem se lásky pavučinou,
jen pro nás.
Komentáře (8)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Naděje pryč??? Houbec...
Znáš to-pro jedno kvítí???
Jasně že znáš, jseš chlap:-)*
Báseň zas příjemně "obrazná", takové mám u tebe hodně ráda.
A když v nich dokonce naznačíš, to co tady... "předeme, předeme, lásky nitku... tož to jsem naprosto tvoje:-)**
12.03.2024 18:42:43 | cappuccinogirl
V tom okamžiku byly naděje pryč, ale pak se ohlédl a zauvažoval jinak. Žádná tragedie. Oklepal se a šel dál. :-))
12.03.2024 19:50:38 | Kan
Oklepal se nejspíš v momentě, kdy uviděl další sukni... a poklepal na jiný ramínko a půjčil druhej kapesník...:-)*
12.03.2024 19:56:48 | cappuccinogirl
To se ví, mazanej kocour. :-))
12.03.2024 21:24:13 | Kan
No tak u kocoura budiž,
Ale u chlapa bych to tedy moc nepodporovala...
I když líp mazanej než "namazanej":-):-)
Možná, tedy, vlastně ani nevim, tohle vůbec není lehký rozhodnout:-):-):-)
12.03.2024 21:28:13 | cappuccinogirl
Mazanej je horší, než namazanej, protože namazanej ráno zpytuje svědomí, ale mazanej žádné nemá. :-))
12.03.2024 21:34:56 | Kan