En
En
při východu slunce
oblékla si své
alabastrové tělo
a v posvátném tichu
vystavila se světu...
rozpažená
s dlaněmi vzhůru
každým nádechem
vstřebávala energii
a výdechy
zbavovala se zlého...
nemotorně
zkoušel jsem ji napodobit
mohl jsem být v její přítomnosti
měl jsem to štěstí...
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskKomentáře
Ta tvoje stálost a opět poutavý, nejen ke čtení, ale i text k zamyšlení, mi dává naději.
Díky
15.03.2024 20:55:08 | Dreamy