Panenka z křišťálu,
v sukýnce z porcelánu,
se snítkou dřišťálu,
na mušli z oceánu
stojí a usmívá se.
Ve slunci duhou hraje;
...jak tančit by chtěla !
V tanci ji sukýnka vlaje,
když víří celá
v křehké kráse.
Kdysi ji dovezl námořník
z dalekého světa.
Za lesklý, směnil ji za knoflík,
jednoho mlžného léta
v dávném čase.
Moc hezký si představit tohle panenkovský potěšení:-)*
17.03.2024 13:20:20 | cappuccinogirl
To jsem rád, že se ti báseň líbí. :-))
17.03.2024 16:59:35 | Kan
Aby ne:-)* Co děje se v mlžným létě dávnejch časů, to je krásný rozkrejvat:-)*
17.03.2024 19:44:40 | cappuccinogirl
Co tak kouknout na dno skříní, třeba tam taky leží zapomenuté příběhy. :-))
17.03.2024 19:59:09 | Kan
Zapomenutý příběhy??? Tož mrkla bych... ale co když narazím na bubáka??? :-):-):-)*
17.03.2024 22:53:15 | cappuccinogirl
Musíš být děvče statečné a věř si. :-))
17.03.2024 22:59:58 | Kan
:-):-):-)
Dnes jde smích i před slovy...já teda nerada hraju hru na co když, ale tady musim... ještě jednou... bo co když... si ten bubák bude věřít taky???:-):-):-)
17.03.2024 23:03:52 | cappuccinogirl
Tak tady je rada drahá, protože, pokud máš ve skříni kostlivce, pak sis vzpomněla pozdě. :-)) :-))
17.03.2024 23:10:39 | Kan
Směju se fest, Kane... díky, je mi teď díky tobě bezva:-):-):-)
PS: Ať je to jak chce, fáze kostí je ve skříni alespoň bezzápachová... jak asi takovej kostlivčí maník funguje na moly???:-):-):-)
17.03.2024 23:14:30 | cappuccinogirl