Báchorka mlsala uzlovlasého o posledním svém přání "být směsnán s troudem svých knih"

Když stát se cosi má
peříček přelétání
v podpaží myším cinká

německý štěbec osaměl
mistru v měchuřině múza spinká
ruchadla starých prstů
zdí po paměti
po dvoře v botách
divil by ses
chodí i malé děti.

Pavlače obkročných dřeváků
sesánky domovnic z proutí
bedny směstnaných čtvrťáků
na dívku z patra
nehnízděnou
každý si tu přidá.

Z půdy té noci
oheň v pytlích sestoupí
vpije se do spících
tichými mordami
v Praze
obchodě s knihami
třeba si pohladíš EX
s ženskými vlohami
a bude pro vždy jedno
kdo (s) koho bude číst.

***