Nie som zvyknutý
Nie som zvyknutý na zlý svet
jeho boje, zápasy,
milujem malý tichý kút izby
lásku, vernosť, pokoru.
Milujem úzky kruh
priateľov.
Nevidel som ešte potoky krvi,
sĺz, stony a náreky.
Preto nepoznám ľudské duše!
Môj život je iba rozprávkový svet,
kde pravda vždy víťazí
a zlo je trestané.
Poznám lásku princov,
poznám krásne princezné,
verím v splnené sny.
Preto príbeh končí: žili šťastne...
Kráčam sám
po ceste,
jej tŕne a ruže
sú zdroj života.
Poznám slová milých dievčat
a piesne vtáctva skrytých v húštinách,
kde bosá noha dotýka sa rosy.
Preto tak tak rád spomínam na detstvo.
Jsi prostě šťastný člověk;-)
19.03.2024 22:07:11 | Žluťák
Irone, tímhle jsi pohladil...a moc. Při čtení tvých řádků jsem mládla, bylo mi pořád míň a míň a na tom posledním jsem bezstarostně cucala v puse bonbon a přemejšlela nad příhodama z mechu a kapradí. Jo, v tom dětským věku se na ty šťastný konce a lidský dobro věřilo nějak snáz...
Moc krásná báseň.
19.03.2024 20:24:36 | cappuccinogirl