Metafyzický obraz.

Na prázdném náměstí
stojí jen stíny
a ticho a chlad.
Zmizí, kdo přišel se podívat
bez vlastní viny.
Stříbrné světlo, ale jen málo,
jakoby kvetlo a taky stálo
a, jako opona k zemi padá.
Noc nenoc je mladá
a ozvěna ticha hledá kudy uniknout.
Měsíční vítr se zvedá, zbavil se pout
a neslyšně pluje tmou.
Stíny tvar změnily,
Měsíc, snad, opilý,
točí se za hvězdou a bledne.
Znavený do tůně sedne
a vzdychá. Pryč jeho je pýcha
a stíny změnily tvar.
Nasává z tůně, jak dromedár
a stíny chladnou a mizí,
ztrácí se do dálky cizí
bez ohlédnutí:
a vrátit se - nic je nedonutí.