S nadějí

Jednou jsi dole, pak nahoře,

počítáš schody co mizí,

úrodné pole se rozoře,

a všechno známé je cizí.

Za noci hodiny zpomalí,

vlečou vůz tíživých myšlenek,

zoufale naráží do skály,

po cestě bez zpětných jízdenek.

S rozbřeskem slunce tmu rozpouští,

v paprscích úlevu shodí,

rozsvítí krůpěje po poušti,

s nadějí pískem se brodí.