Sametový koberec rozprostřen na nebi
Posetý miliony blyštivých démantů
A já mezi nimi hledám hvězdu svojí
Je to ta, co září nejjasněji?
Či snad ta největší?
Nebo ta, co stojí sama?
Možná ta, co dávno zhasnula již
Je to ta, co na ní můžeme být spolu
Kde na vlnách tónů naší lásky plujeme
Ve vzduchu jen vůně tvých vlasů
A naše srdce jsou tu navždy spletena
Já vím, je to jen fikce
Přesto sním o naší hvězdě
Snad i ty teď k nebi hledíš
A díváme se na hvězdy spolu
Krásný...
Pohled na nebe plný hvězd byl odjakživa spojnicí mezi těmi, co chtěj, ale právě nemůžou bejt spolu...kus romantika je asi v každým z nás, aspoň na chvilku, na mžik, aby si nikdo nevšim:-)*
25.03.2024 19:10:21 | cappuccinogirl
Je to přesně tak. Nerad toho romantika pouštím na svět. Děkuji ti za komentář:)
26.03.2024 20:31:47 | fisus
Hlavně nezapomeňte krém se silným UV, kdyby jste se na nějakou vypravili:-)
25.03.2024 17:55:03 | Žluťák
Kdyžtak poletíme v noci :)
25.03.2024 17:56:15 | fisus
No jo, to mě nenapadlo;-)
25.03.2024 18:21:12 | Žluťák