Mám pro Tebe
Stohy tichých vzkazů
Které raději
Nechávám si pro sebe
Občas mám chuť
Zpřetrhat tu lavinu
Nevyřčených slov
A posunout se
Do další fáze
Ale vlastně nevím
Co by bylo
Kdyby ticho
Nestálo mezi námi
Nemrzí mě to
Možná by mělo
A třeba jednou bude
Ale teď vím
Že nic je víc než něco
A tak dávám prostor
Hvězdám i osudu
Aby rozhodly se
Co bude dál
Protože já
Nejsem nic
Když přijde na příběhy
Ze světa Večernic
A jejích nocí
Ale až jednou vybočí
Ta správná kometa
Ze své dráhy
Budu tam
A počkám si na zázrak
Jenž promění svět
Bez osnov a tichých vět
Na naši novou galaxii
nejen zázraky mění svět...
28.03.2024 08:32:32 | enigman
To je pravda. Občas stačí i maličkost a člověk má pocit, že se svět kolem hnul :)
01.04.2024 19:49:06 | Denael
Jestli jsi nic z příběhů o světě Večernic, pak jsi ale dost moudré nic...mám pocit. U tvých děl mám vždycky nějakej (silnej) pocit a to je dobře, proto je mám ráda...
Hezký den, Denael:-)*
27.03.2024 11:45:11 | cappuccinogirl
Děkuju :-) …To jsem moc ráda, i pro mě mají hloubku. Často na mě působí i po letech…
01.04.2024 19:47:24 | Denael