Smrt

Usínáš a do neznáma odcházíš,
slova pro vysvětlení nenacházíš.
Je ti tak lehce, spánek tě přemáhá,
prostor tvým úvahám ti nikdo nedává.

Usínáš pod stromy, nad tebou nebe,
najednou chce být tak blízko tebe.
Je teplý sluneční den, slunce svítí,
cítíš tu krásnou vůni kvítí.

Najednou tě zamrazí, takhle to skončit nemá!
Každý si tu nejlepší cestu životem hledá.
Chceš se zvednout, dále žít,
zase radost ze života mít!

Nejde to a tolik naděje si měl,
kolikrát si už zemřít chtěl?
Teď tu ležíš, čekáš na smrt svou,
kde jsou ti co ti pomoc nabídnou?