Má láska odletěla ke hvězdám,
jen jedenkrát se ohlédla a zamávala.
S hlavou zakloněnou stojím sám,
vím, často k hvězdám promlouvala.
Den co den ji hledám mezi nimi,
dívám se, zda se mi prozradí.
Ztracená je - mezi stříbrnými,
jednou, snad, spadlou nahradí.
Viděl jsem hvězdy letět tmou,
stříbrné, jako láska moje.
Vesmírem - jedna za druhou,
...zářící světelné roje.
S hvězdama ráda si povídám,
vyprávět nechám si příběhy
jsou stříbrný
a do něhy
často jsou laděný...
Však s tebou, Kane,
mne taky nikdy nepřestane
bavit si rozprávět,
protože ty máš rád život, svět...
a toho já si cením...hej,
krásnej den měj...ju?:-)**
PS: Básnička je krásná...uložila jsem si ji:-)*
06.04.2024 14:32:41 | cappuccinogirl
Děkuji za pěkný komentář, a, že sis ji uložila mě velice těší. :-))
06.04.2024 17:56:24 | Kan
Ráda jsem potěšila, i ty jsi potěšil...
Ale je to nesrovnatelný...bo já jen jednou klikla, ale ty jsi musel mutýrovat, aby ti ta báseňka tak krásně vyšla :-)*
06.04.2024 22:58:18 | cappuccinogirl
Neznám slovo "mutýrovat", takže nedokážu řádně ocenit tvůj komentář. :-))
07.04.2024 00:30:46 | Kan