Zastřená tvář, háv až k zemi,
pomalý krok, hluboký dech.
Jako smrt, kráčí ulicemi,
holubi slétají se všech střech.
Náměstí plné je stejných lidí,
do tváří nikdo jim nevzhlédne.
Prohlédnou, žádný je neošidí,
každého, do duše bezedné.
Zaplály zlatem kříže, úžasem
diváci křičí, své skrývají líce,
klekají, modlí se zdrávasem,
nade vším dohlíží inkvizice.
Jako mor v městě se objevila,
oběti představ svých hledá.
Aby svět hříšný napravila,
varovně prst - a pak meč zvedá.
Text je skoro až do děsiva...takže fakt moc dík za ten nadějnej název... aspoň že tak:-)*
08.04.2024 12:21:35 | cappuccinogirl