Básník

I básník chce být jako básen,
kterou všichni čtou,ale málo kdo jí pochopí.
I básník chce mít jistou vášeň,
kterou do rukou svých uchopí.
I básník chce být milovaný,
jako dárek darovaný.
Ovšem básník sám chce také milovat,
srdce své všem darovat.
I on má někdy pocit že sám je na celém světě.
Vždy to nejde vyjádřit jen v jediné větě.
Proto vždy básen složí
A pocity své do ní vloží.
I básník má své slabé chvíle,
ale básní je od nich ihned míle.
Sám si však připadá jinak než ostatní,
když se v klidu doma posadí.
A přemýšlí,jak by vyjádřil dnešní den.
Který jen v něčem byl jako sen.
Ale ani jedna překrásná chvíle se nedá vrátit,
proto ji ve vzpomínkách svých musí bránit.
Když je básníkovi nejhůř,nedává najevo své city.
Raději hned na papír hodí své smíšené pocity.
Když se mu uleví,
ve psaní svém,v tu chvíli poleví.
Básník se loučí.
Básen končí