Naposled jsme se viděli,
když tenkrát byli jsme dětmi.
To láska ještě nebyla,
domu jsme museli,
dřív, než se setmí,
a tvá sestra s námi věčně chodila.
Dnes se potkáváme na náměstí,
v hlavách nám víří
spousta vzpomínek.
Nikdy nás nepotkalo tolik štěstí,
abychom se častěji setkali:
slepota nás životem vodila.
Máme spoustu toho k vyprávění,
ty zůstala jsi sama, já sám,
děti nás oba minuly.
Ruku's mi podala v rozechvění,
a já tě na tváře políbil:
ta láska právě se zrodila.
Nádherné ST. Kane... Taky jsem dneska v noci jednu nevinou vzpomínkovou složila,brzy ji tu dám...
14.04.2024 06:29:58 | Marťas9