až přijde čas
a zastaví mi dech
neplakej pro mě
smutek jiným nech
vem štětce mé
a pera do dlaní
snad ucítíš i ty
to nutkání
co hnalo mě
si na malíře hrát
a slova v copy básní
zaplétat
když smutky bytí
rozpil alkohol
a duše ulehla
v des Batignolles
nalej si rudé víno
které jsem měl rád
a s úsměvem zkus
na mne vzpomínat
náladou tichou
jen tak unášet se nech
až ucítíš má ústa
ve vlasech
Kdyby se z hrobů
mrtvá těla jala
světem tím kráčet
sobě po boku
všeho se zřeknu
a jen tak halabala
mžikem tím dám se
s nimi do kroku
17.04.2024 21:51:11 | poeta
Tuhle si uložím snad všude kam se dá, je nádherná, i když všechno ve mně se vzpouzí, nemám ráda tahle "až"... i když vím, že k tomu životnímu koloběhu patří.
14.04.2024 09:27:29 | cappuccinogirl