Věčně bolí jaro
strachem a toužením
snad málo? se srdce radovalo
z věcí, co nikdy nezmění.
Věčně bolí jaro
ze snů si staví vězení
kdyby jen - lží, a váhání
se vzdalo... jistě
i stíny se v lásku promění.
Jen otočit se tváří ke slunci,
pak stíny nebudou na srdci...
Krásný večer, Son (*)
18.04.2024 23:32:12 | Emily Říhová
Milá Son, tolik mi jak blesk teď prolítlo hlavou, je to nadupaný text a jen má únava mi velí se zase na čas "odhlásit", ale přečíst mi ji někde privátně znovu, jistě by mi ony nabrnkané myšlenky zase naběhly. Poklona. Nerezignovat na říkačky :-)
17.04.2024 22:05:46 | Vivien
ach Vivien milá... tolik ti rozumím:) jsem poslední dny jak na houpačce s myšlením... a o to větší radost mám, že snad něco někomu, možná i srozumitelně? z těch mých písmenek prosvítí, či probleskne... nerezignuju na říkačky, ony se mi dějí a jsou taková má libůstka, mně trochu navzdory:D moc ti děkuju a hezké dny přeju*
18.04.2024 22:38:13 | Sonador
Ty víš milá, že tvé říkačky, mi říkají .. a onu "rezignaci", jsem zde mínila spíše navzdory, že jaro bolí i v podzimu, opakuje se to, stále a stále, a jeden nepobírá , kde je ta síla, ten motor, znovu a znovu ..
18.04.2024 23:02:16 | Vivien
Krásnoučké a hluboké!
14.04.2024 14:44:49 | Caliéry
jejda, no ty mě těšíš, ale přiznám se, je to říkačka... ale pomohla;) děkuju*
15.04.2024 10:40:05 | Sonador