žil, byl, v bažině kdesi v lese
žabák tak hloupý, jak svět snese
každý den protáhl své kosti
a kvákal písně o hlouposti
Kváák, slunce hloupě tady svítí
a tohle, kvá kvá, hloupé kvítí
kvaky kvák, hloupost kolem všude
lamentoval tam nad osudem
hloupá je voda, která studí
a hloupá moucha, co mě budí
a támhle, kvá, ten hloupý pták
čáp, hloupé jméno...jde sem...kváááák...