bez obzorů
je všechno jedno
pak sotva můžeš
hlavu zvednout
nebo jak ovce
koukat dolů
rozdělit stádo
na pár volů
však voda všude
nejvíc v tobě
tak moře bude
v další době
nahoře nebe
voda dole
a na ní pouze
vlny kolem
čekáš, co bude
třeba změna
však možnost ta
je omezena
na nebi pruhy
padla tma
skončil den druhý
Level 2
Den druhý o obzoru a o vlnách? Tož jo, nedá se plavat ve stojatých vodách, vždycky cejtíš aspoň nějaký proudění, jen ať ty vlny nejsou moc...a ať mi ta klenba nespadne na hlavu, nebo ať netlačí příliš na ramenou... zatra...pevnou půdu pod nohama, tu je třeba mít:-)**
19.04.2024 15:23:59 | cappuccinogirl
člověk jako duchovní bytost potřebuje obzory, ty viděné i ty cítěné...jak jinak by poznal, kam se dát, co překročit a překonat? Nejsme stromy, pevně vrostlé k jednomu místu, naším údělem je pohyb někam
19.04.2024 15:47:06 | zase já
Ano, potřebujem obzory... Tak nějak se mi chce dodat, že vidíme jen tam, kam jsme schopni "dohlédnout":-) Stromy, ač na místě, nás lidi v tomto dalece převyšují:-)*Mám ráda pohyb někam... jen to někam někdy odhadnu úplně blbě:-) Vím, že je to spíš na zamračenýho smajloše...
19.04.2024 21:56:14 | cappuccinogirl
malá vzpomínka...narodil jsem se a vyrůstal v Ústí nad Labem, městě v Českém středohoří, na úpatí Krušných hor, v údolí Labe...kam se podíváš, samé kopce a hory...to tě nutí myslet na to, co je za nimi...představovat si, pracovat s imaginací...pak jsem žil v Budějovicích, městě v rovině...lidé ploší jako ten kraj...kam pohlédneš, tam vidíš, fantazie je na obtíž...asi tak
19.04.2024 22:01:27 | zase já
Fantazie na obtíž?
Tvá vzpomínka-je pro mne signál - kdybych se chtěla stěhovat, tož budu hledat vlnitější ráz krajiny:-)*
19.04.2024 22:13:15 | cappuccinogirl
každý to má po svém, nemůžu to brát jako obecně platné...ale ta zkušenost je prostě taková
19.04.2024 22:20:42 | zase já