O stínu.

Zas do dveří mi vstoupil stín,
vplížil se tiše, avšak rázně.
Za sebou přivál vůni kapradin,
bez studu a bázně.

Vplížil se do všech možných koutů,
ukryl se do děr, pavučin.
Povadlé listí stáčel do kornoutů:
ten stín měl vlastní stín.

Čím méně svící, tím více stínů,
metla je nevyžene, průvan též.
I, kdybych čerstvou kapradinu
vyměnil, vyměnil za protěž.

Otevřu okna a tma zmizí,
stínů se zbavím hravě.
Zmizely i z pavoučích přízí,
ztraceny v hebké trávě.