život jak klisna
v prudkém trysku
vybírá další zatáčku
a já
na špičce obelisku
snažím se přežít
miláčku
v tom běhu dní
jak před Taxisem
jen tepe duše zpocená
a já
poslední
zmatený jsem
netuším, co to znamená
tribuny šílí
vzduch jen duní
světlo jak bič a vzduch jak tůň
a já
v tu chvíli
těžce funím
jak starý dostihový kůň
Poslední...je první-od konce:-)
Jestli je tohle běh života, klidně budu funět a nechám se móóóc ráda předběhnout, kýmkoli...:-)
Skvělá báseň.
20.04.2024 16:41:06 | cappuccinogirl