Jsou to jen vlnky, vlny
pěnící příboj...
dotek čeřící hladinu
chladivé putující krásno
vzlínající zář, co neoslní
jen prosvítá mezi závoji
nocí a dní, co se zdály být příliš
- tiché a bez tance.
Sedm závojů, sedm dní
sedm pravd... vlna za vlnou
ve které se neutopíš, jen
procitneš v dotek posvátného
pradávného, co přichází...
když hedvábí zazvoní o zem.
Dotek hedvábí, příliš mne nevábí.
Mám raději bavlnu,
A když přituhne, myslím na vlnu...
24.04.2024 21:54:19 | Robin Marnolli
ten "šepot" odněkud znám, a to nejsem spiritualista ani kvantový fyzik :-)
24.04.2024 13:26:38 | Vivien
taks mě zase rozesmála Viv:) a myslím, že ten šepot možná známe všichni... jen ne vždy slyšíme... děkuju!*
24.04.2024 22:39:37 | Sonador
Já v tom cítím křehké, i když ty řádky s sebou nesou sedm pravd...snad je to tou pěnou v příboji, snad tím, že hedvábí-to je něha... jako celek to ale působí velice silně...
24.04.2024 12:37:34 | cappuccinogirl
Moc hezké a krásně mi to lahodí do uší. Pěkná souhra souzvuků not úsměvů lahodí napsanému, cítím z toho kotouč sluneční záře až všeobjímající lásku vesmíru. ST samozřejmě.
24.04.2024 12:11:48 | mkinka