já

držím se světu v zádech

a na jediný nádech

se umím vrátit ze sna

má kůže vodotěsná

je kouzlo starých časů

kdo ocení tu krásu

když v slunci mění stíny

každý den znovu jiný

jak strom, jak voda v řece

pevný a živý přece

mi do paměti ryje

své zvláštní symfonie

jak štětce mistra Bosche

knot v lampě Světlonoše

hrot Longinova kopí

jak voda, když se topí

v záplavě vln a hlubin

nevybroušený rubín

co v krvi světa hoří

jsem sekera, co tvoří

krov zítřka vlastní viny

každý den znovu jiný...