mýlka je zcela vyloučena
až přijde Smrt, bude to žena
a zase rukou neodbytnou
jak každá kouká co kde chytnout
sebere vše, co těšilo mě
klapavě rozbije klid v domě
prach utře, do nějž uloženo
bylo vše, nač jsem myslel, ženo
vyvětrá vůně starých časů
ozvěny dávno ztichlých hlasů
kočičí písně, šramot myší
které už víckrát neuslyším
Sbal se, pronese, už je po všem
dopiju drink a řeknu Ovšem
pak hlasem hebkým jako kleště
se zeptá Miluješ mě ještě?
Až přijde smrt, bude to muž
Vytřeštím oči a řeknu: už?
Chtěla bych ještě chvíli žít
Myslíš to vážně? Musí to být?
Rozhodí ruce, řekne: prosím vás!
Nemáte hodinky? Vždyť už je čas
;-)
27.04.2024 21:51:32 | kozorožka
Mám ráda smrtnou báseň tvoji
...fakt ne překlep, nechtěla jsem napsat "smutnou" ... takže "smrtnou"...:))
Hrůzou se přitom koupu v znoji...né, v hnoji né...:))
Užívám si každou sloku.
Jak bych pila trochu moku
...
:))
27.04.2024 07:46:47 | Anfádis
No když by položila tuhle otázku,
já věřila bych, že život přece jen nevisí ještě na vlásku
a vzala bych ji do sklepa na sklenku vína
a tam bychom si - ona, já a snad i ta kvílivá meluzína
daly tu dobře známou: Glo, glo, glo, glo, glo, glo, gloria...
Protože ta už je vyzkoušená, že by mohla zvrátit situaci:-)**
27.04.2024 00:00:38 | cappuccinogirl