Tulák
Tulák
Abych nehledal
opíjím se někdy ve snách
v zapadlých hospodách matoucích jak tvoje zloba
Toulám se kaleidoskopicky městy beze jmen a hledám tě
sám prchaje vlastní samotě
Přilétáváš pokaždé se mnou ale
vždy kus ode mě vzdálená jako slunce slunci
budoucího dne
a něco zlého létá s námi;
Možná čas realit co jsme si tak zlhostejněli
že jsme se děsili spolu odletět
možná zloba kterou vracíš mi zpátky ze vzpomínek
když se mi zlhostejněla tvoje tvář dotek nebo hlas
A někdy procitám v temném moři jak mračna
společně vyhlížíme nadějné břehy za horizonty
dokud se nesetmí a nemůžu tě najít
když zdivočelé vlny zakrývají tvoje tělo do dek z bílých pěn
a mě bouře pobouřeně unáší
k vlnolamům samoty
Autor Náladový básník, 28.04.2024
Přečteno 119x
Tipy 16
Poslední tipující: Jan Kacíř, IronDodo, Chane, Paulín, Psavec, RadekČ, Rainy, Ophelia81, Sonador, mkinka, ...
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk