Dokážu žít i bez tebe….

Dech beroucí momenty,
oxytocin v krvi,
zvýšené srdeční tepy,
pamatuji si,
jaké začátky jsme mívávali.

Za ruce jsme se drželi hodiny,
naše city vzájemné byly,
pamatuji si každý okamžik po tvém boku,
dokonce i noční bojovku.

Nemohu přestat myslet na hádku nekončící noci,
okolo nás život zemřel chladem,
dokonce i naše snímky s neprůstřelným obalem.

Oknem sluneční paprsky na moji ubrečenou tvář dopadaly,
život se začal probouzet,
smysl života začal se vracet,
po čase zamýšlení a odmítání skutečnosti,
už dobře vím,
že nepatřím k sobě.

Dokážu žít i bez tebe….