Soumrak

 

V hloubi duše soumrak temný,

však úsměv rtů je velmi jemný.

Z mé tváře nic poznat nejde,

obava z tvé mysli sejde. 

 

Ale

 

nevěř, že jsem zapomněla,

nevěř, že jsem neslyšela,

co sám sobě povídáš,

s jakým přáním usínáš.

 

Jenže 

 

bolest v srdci nejde smazat,

jako v mdlobách padat nazad,

v temnu hledat světlý bod,

z vězení snad tajný vchod.

 

Nicméně 

 

na tváři mám úsměv jemný,

sic v hloubi duše úsvit temný.

Myslíš, ze jsem zapomněla?

Dosud jsem jen neviděla.