modré nebe žluté pole

Takto si představovala boha
jedna dívka ze čtvrté třídy.

jednou kdysi za nového dne
mi jistá žena vyprávěla –

člověk je od přírody zvědavý
chce se dotknout tajemství
odhalit svou budoucnost
lepší je ale znát přítomnost
začíná hned po ránu
pohledem oknem na oblohu

je však tolik otázek
cesta k Marsu je mlhavá
jak se tam pohybovat
stane Číňan na Měsíci
budeme se dožívat 120 let
začnou rostliny světélkovat
aby je někdo konečně zalil
vyrostou ryby dvou oceánů
do desítinásobné velikosti

roboti menší než lidské buňky
proplouvají krevním řečištěm
a napravují defekty přírody
co znepřátelené národy
náboženstvími a kulturou
odhodlají se někdy lidé hledat víc
co je spojuje než rozděluje

jak se změní svět
v němž se stane rozhodující
síla a prozíravost
jediné supervelmoci
dojde rozvojovým zemím
trpělivost a zahájí útok
zatřese se Evropa v základech
přeorientují lidé své myšlení
víc na druhé než na sebe

záleží jen na nás
k čemu dojde v budoucnosti
jak dokážeme přijímat radost
a dělit se s druhými
žít s duchem entusiasmu
Enthos znamená Bůh v tobě
nadšení nás podrží
v krušných chvílích –

tak tohle mi řekla
tenkrát na balkoně
byla úplně nahá
jak se ještě nevzdala
právě prošlé noci
před námi modré nebe
pod ním žluté pole
a středem jako symbol
vedla cesta do daleka