V.

 

Svou tvář ti do rukou 

položím, jaro.

S květy se duben 

nemazlil. Málo 

je nesžehlých,

z mrazivých vět na čele stín. 

Květnovou zárukou 

vítězství? Příměří

vyměřil svět?

Slzy 

pro vše, co v hlavě jako v úlu 

hučí a rojí nechápavě 

se myšlenky moje,

snad, naše, něčí ...

... O čem to vlastně je?

Přičichám k šeříku, 

voní.

V té vůni najednou 

je to celé. 

Svou tvář ti do rukou, jaro,

vkládám,

vkládám do naděje.