***

Možná si spatřila ďábla

když rozhrnoval jsem ti řasy svýma

při polibcích o luně

co vstupovala škvírou okna

Neměla si námitek

hojila sis rány hříchem

a každý tikot hodin přibil stíny do sepjatých dlaní

jako stigma hanby

Výrazy zranění z umučených tváří

drželi jsme jako masky při zpovědi

beze slov modlící se za úsvit

kdy se sluncem odtéká nečistá krev

Přečteno 49x

Tipy 12

Poslední tipující: Jan Kacíř, cappuccinogirl, Sonador, RadekČ, Ophelia81, martinaV, Psavec, mkinka, Žluťák

Komentáře (0)

Komentáře

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

Uživatel