Klinická smrt.

Jdeš tunelem, černou tmou,
láká Tě bílá, jasná záře.
Hlasů změť slyšíš nad sebou,
sny dal sis do kapsáře;
odcházíš bez rozloučení.

Hlasy se blíží, jméno Tvé volají,
světlo Tě vábí, kroky však váznou.
Hlavu svou otáčíš potají,
zbaven myšlenek, s duši prázdnou
tápeš, čekáš na znamení.

Svět kolem náhle se rozzářil,
otvíráš oči - " konečně, pane ! "
Kam jste to šel, kdepak jste byl ?,
peklo? Vás, jen tak nedostane;
místo tam pro Vás, zatím, není.