Žebrák

u cesty v podloubí stromů 

Stojí čeká tiše,  či do větru mluví 

Listy co mince padají k nohám 

však potěšit více i slovy jde líp 

Stojí,  kdo, co, kde a jak

Nevidí každý, né nemáš ten zrak

Nekouká očima, prostor ten vnímá 

To na co čeká je jako vlna 

Hřeje i chladí

Hebká i mrazí 

Na plno oděni,  a nebo nazí 

Uvnitř i venku jsme.