den

uvěřím

tvému dechu

až přerývaně

poví

v podvečer

v tichém spěchu

snad v blíže létu

kdo ví



že vybrala sis

cestu

a po ní k cíli

kráčíš

jak motýl piješ

z květů

a zvolna síly

ztrácíš



snad jindy

v jiné době

či jiné

konstelaci

dvě prázdné dlaně

k sobě

zas smíšek Osud

vrací



dnes pouhé

křídel chvění

je znamení

té touhy

blíží se

kuropění

a po něm

zas den dlouhý