křehká jak kvítek rozrazilu
když osudu se postaví
stále se ptám, kde bere sílu
když chce, i čas se zastaví
něžná jak kvítek sedmikrásky
když na zemi se rozzáří
jaký chtít další důkaz lásky
než její úsměv na tváři
bílá jak kvítek konvalinky
sladká, jablky vonící
jak pohlazení od maminky
hrozinky cítím... skořici
Nádherná báseň... nádherný téma... a ta něha, kterou jsi to křehce "doprovodil"...
10.05.2024 10:06:00 | cappuccinogirl