~~~~~~~~~
Vítr si do stromů píská
klasy jako vlasy víská,
někdy jen lehce zašumí
jindy se ale i hněvat umí.
Když větru mraky vadí
za les je doprovodí.
A při foukání severáku
knoflík zapneš si u krku
jeho dechem ruce zebou
jen do růží jako vánek
fouká s něhou.
V lese šišky zhoupne
koňům do hřívy foukne
a nám?
Rád vlasy rozcuchal
a klidně letí o dům dál.
Já půjdu také,
povídá poutník a cestou zpíval
jak ho ten vítr prohnal.
Ale vadí mu na uragánku,
že unese těla schránku
stovku metrů od baráku,
jako by byl kámen v praku.
Ušel ale jedné výtce
že není flekem na té zídce... :-)
na jiném baráku.
~~~~~~~~