Černý pták

Měla jsem obavy
a dívala se do trávy,
kde hrabal se v hlíně
tvor ve fraku.

Možná tam byla housenka
či něco k snědku.
Zaujal nejen Jitku.


Hlína je mi blízká,
protože mě jednou pochová.
Není v ní iluze,
ale čistá realita.

Černá je krásná
jako barva,
kde člověk svůj objem schová
a skořápka je okázalá.

Až půjdu kolem náměstí,
zastavím s dopitou kávou,
zamávám svetrem
v kalichu míchy
bez strachu z dronu
a zeptám se zpěváčka,
ať ukáže cestu domů.

Odpoví mi lidskou řečí,
že za báseň ani nestojí
a bude z něj princ medový.

Osud ví
i povzbudí.
Kdo nemiluje příběhy?