Hněv

Odjíždíš a já se třesu,
zdali to dále snesu.
Odnáším tvé bezvládné tělo k lesu,
tam kam rýč nesu.

Zpátky v bytě, sprcha teče,
vařící voda odstraní křeče.
Na místě nyní vytvořen záhon,
jak našeptával proklatý démon.

Po výčitkách vracím se k lesu,
srdce plné děsu.

Hlína stále nadýchaná, měkká,
nic nebrání exhumaci člověka.
Modrobílé světlo bliká, když siréna zavzlyká,
Držíc tě v náručí, studenou, špinavou,
konec světa.