Pro dědečka

S monotónním výrazem ve tváři usedal
-vrásčitá tvář a v srdci žal-
na svou láskou se slzou v oku vzpomínal
a polemizoval
jak bez ní bude žít dál.
Stařec dobře ví
že ona už se nevrátí.

Tam, na zahradě pod kytkami a hlínou
leží její tělo chladné
stařec smiřuje se u srdíčka s tíhou
cítí
jak tesknotou mu tělo chřadne.
Bez lásky...
Bez ní...
Bez jeho vrásčité krásky teď
květiny na zahradě plení.

Trhá je do vázy
kde dávají mu naději
že láska jejich provází ho dál
Ty květiny měla totiž nejraději
a tak doufá
že ducha jejího v nich uchoval.

...

Časem i květiny
pomalinku vadnou
okvětní lístky dopadají
na starcovu ruku chladnou.

Jde za svou láskou do dáli
po cestě z květin
co spojí je zas - jak doufali.