blues

mraky jsou šedý kouřem z komínů

my v tváři bledý žijem ze stínu

a nebe zemi solí

já vím, jak ji to bolí

když právě jede cyklus ve splínu

po kapkách voda padá z oblaků

byla by škoda nevěřit zázrakům

jen kdo ví, kdy se dějí

když v kýblu beznadějí

si sýčci máčej konce zobáků

louží se plouží boty děravý

to, co mě souží, už mě nebaví

snad chtělo by to změnu

novej vůz nebo ženu

co, kam se ženu, najdu, kdopak ví