Zapomenutý hříšník
Zapomenutý hříšník
Marně v sobě hledám víru
Věřit v dobro? Na to nemám sílu
Spravedlnost? Láska? Ty už dávno nejsou tady
Na vše jsme si zbyli sami
Přesto mi teď často říkáš
Víra pomáhá, bůh má tě rád
Ale já to vůbec slyšet nechci
Nevěřím ve světlo na konci
Už odmítám do nebes křičet
Modlit se? Jen slepá víra....
Naděje prý nikdy neumírá
Ve mně však už žádná nezbývá
Nutíš mě, abych slepě věřil
Abych svou duši peklu nezpronevěřil
Jenže žádný bůh a Ďábel není
A pokud ano.... Dávno na mě zapomněli
Komentáře (5)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Možná bychom mohli konečně začít soudit my je... v každém vztahu, ze kterého něco očekáváš, musíš být připravený a ochotný taky něco dávat. Ne jenom přikazovat a na gauči se rejpat v nose:-)
25.05.2024 17:45:27 | Žluťák
Tahle báseň byla reakce na jednu kamarádku, která mi teď poslední dny pořád mluvila o bohu, o démonech, o víře a mně už včera došla trpělivost a trochu jsme se chytli. Nechci nikomu brát jeho víru, ale nesnáším, když mě někdo násilnou formou přemlouvá k víře a nutí mě věřit na zázraky, které nejsou. A já jako ateista tohle těžce koušu. Tak jsem to chtěl ze sebe vypsat.
25.05.2024 18:24:54 | fisus