Podivný stín ve tváři máš
a ztratila's v očích jas.
Sice se lehce usmíváš,
jenže prozradil tě hlas.
Sklenice plná na stole zůstala,
v zámku je zasunut klíč.
Do prázdna za ním jsi volala,
i když byl dávno pryč.
Po bouřce mraky se rozplynou
s Slunce propustí ze zajetí.
Ty's čekala, on byl s jinou,
ty's čekala, on bral ji do objetí.
Roztáhni závěsy, je svěží den,
pod okny život je v plné síle.
Odemkni dveře a vyjdi ven,
a netvař se provinile.