Kdo k Bohu se modlit neumí
A bolest svou již neunese
A modlitby když nezná žádné
Ať modlí se jen tichem v lese
Když do chrámu lesa vstoupí
Za dne, večer či za svítání
Ať s láskou v srdci požádá
Stromy, o jejich požehnání
Stromy ať žádá o jejich sílu
Ptáky o radost z žití
O štěstí ať žádá motýly a mouchy
O pohodu zase lesní kvítí
Kdo se cítí sám a opuštěný
Ten v přírodě společnost najde si
Malá muška na ruku mu sedne
Pavouček se na něj pověsí
Jak praví moudro velmi staré
Mnohý z vás si jej pamatuje
Je to lékař, kdo člověka léčí
Příroda je ta, co jej uzdravuje
Je to lékař, kdo léčí a Příroda je ta, co uzdravuje...
Jak filozoficky ekologicky ekonomické...
Jedním slovem: Bož...
02.07.2024 19:13:53 | Tom4594
Naprosto nejlepší báseň tohoto týdne na literu. Chválím námět, provedení a vůbec hloubku. Tipuji málo,ale tady jasný tip
30.05.2024 08:51:30 | Admirál
Jo a modlit a děkovat se taky umím, ono se do dobro potom vrací zpět. Přeji krásné vnímání všech krás uvnitř i okolo.
27.05.2024 00:08:36 | Marťas9
Nádhera Kozorožko, jo příroda dělá s člověkem divy. Taky ji dost silně vnímám.
27.05.2024 00:03:10 | Marťas9
Tahle báseň je skvělá, určitě se k ní vrátím a dopřeju si ten příjemnej pocit z ní vícekrát:-)*
26.05.2024 19:03:49 | cappuccinogirl
Modlení je chat s nadpřirozenem, v lese bych prostě jenom zhluboka dýchal:-)
26.05.2024 17:09:12 | Žluťák