v hrobě
v hrobě
kleju dlouze
ve své touze
vymanit se
z kleští
kterými mně
v létě, v zimě
ego trable
věští
žádné karty
tvrdé Sparty
minulost
je v tahu
svět je hnus
jak balzám na rty
když mi říká
vrahu
zlámal jsi svou
lhostejností
všechny kosti
ve mně
a teď tě svou
přízemností
bude dusit
Země
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Melancholie v básni ránu sluší.
28.05.2024 07:16:27 | mkinka
tak tohle spíš ironie...nemám valný vztah k té hmotné části existence, tak se spíš bavím myšlenkou na to, jak si člověk v hrobě přepočítává minulost a nasraně polyká brouky ;)
28.05.2024 07:19:24 | zase já
Neee... fuuuj... vím, že obrazně, vždyť se většinou necháváme zpopelnit... a rozptýlit je nejlepší, pak lehčeji fíííí :))
Mimochodem:jsem nadšená přízemností Země... tedy tím obratem myslím
28.05.2024 07:29:18 | Anfádis
prach jsi a v prach se obrátíš, tvrdí církve...osobně je mi úplně fuk, co se stane s tělem, které opustím...lpění na životě v tomto světě je úsměvné, ale starost o to, co bude s kusem masa a sbírkou poruch a vad? Neskutečné :D
28.05.2024 09:00:10 | zase já
No jo, to je asi taky tím, že lpíme na neuchopitelném okamžiku... právě teď
28.05.2024 09:09:20 | Anfádis